Dny NATO v Ostravě & Dny vzdušných sil AČR

Nadzvukový stroj F-16 Fighting Falcon patří v současnosti k nejrozšířenějším víceúčelovým letounům. Výroba již výrazně překročila 4000 kusů a stále běží. Původní návrh vznikl u společnosti General Dynamics (nyní Lockheed Martin) jako odpověď na program LWF (Light Weight Fighter), jehož prostřednictvím americké vojenské letectvo počátkem sedmdesátých let hledalo lehký stíhací letoun.

První prototyp YF-16 vzlétl k úvodnímu letu ze základny Edwards v Kalifornii 20. ledna 1974. V červnu 1975 se rozhodly vlády Belgie, Dánska, Nizozemska a Norska ke společnému nákupu strojů F-16 verzí A (jednosedadlové) a B (dvousedadlové), jimiž hodlaly nahradit provozované F-104G Starfighter. Téměř všechny letouny určené pro tyto zákazníky byly licenčně vyrobeny u společností SABCA v Belgii (pro domácí letectvo a Dánsko) a u Fokkeru v Holansku (pro Nizozemsko a Norsko). Do služby pak první letouny přišly v těchto zemích v létech 1979 a 1980. V současné době jsou již letouny těchto čtyř letectev modernizovány na standard verzí F-16AM a BM a svým vybavením se přibližují nejnovějším vyráběným verzím F-16C a D bloků řady 50.

Stroj je poháněn motorem Pratt & Whitney F100-PW-220E o maximálním tahu s přídavným spalováním 107,4 kN. Základ výzbroje představuje vestavěný šestihlavňový rotační kanon M61A1 Vulcan ráže 20 mm. Na závěsníky pod křídlem a trupem je možné kromě přídavných palivových nádrží například podvěsit nejrůznější protiletadlové a protizemní řízené střely, laserově naváděné pumy, průzkumné a radioelektronické kontejnery.

Letouny F-16 belgického letectva jsou v současnosti provozovány na základnách Florennes – 1. a 350. peruť, a Kleine Brogel – 31. a 349. peruť a přeškolovací jednotka OCU.

Stránka je připravena ve spolupráci s redakcí časopisu Letectví+kosmonautika z vydavatelství Aeromedia. Časopis přináší aktuální informace ze světa vojenského i civilního letectví.